Tajemství Vinohrad.
*Díl čtvrtý: Temné stíny minulosti v blízkém sousedství Vinohrad*
Čtvrté Tajemství Vinohrad nás zavede těsně za hranice našeho sídliště. Když se ráno procházíte po Pálavském náměstí nebo se díváte z oken horních pater vinohradských paneláků do brněnského údolí, sídliště působí jako ztělesnění klidu. Všude pobíhají děti, z blízkých kaváren voní káva a nad krajinou se táhne uklidňující horizont Pálavy a brněnské kotliny. Stačí se však vydat jen pár minut chůze za hranice sídliště – do přilehlých lesů, pod svahy Hádů nebo dolů do židenických ulic – a narazíte na místa, kde se psaly ty nejdramatičtější a mnohdy nejtemnější kapitoly našich moderních dějin.
Okolí Vinohrad nebylo v minulosti jen idylickou příměstskou přírodou. Bylo arénou pokusu o fašistický puč, dějištěm poválečných tragédií, utajovanou základnou protivzdušné obrany i místem, kde se v prosinci 1989 narychlo zametaly stopy po zločinech komunistické tajné policie.
*Noc, kdy v Židenicích tekla krev: Pokus o fašistický puč v ČSR*
Píše se noc ze 21. na 22. ledna 1933. Pod osamělým vinohradským kopcem leží tiché Židenice. Okolo půlnoci se však v temných uličkách začíná srocovat skupina zhruba sedmdesáti mužů v civilním oblečení, s páskami na rukávech a zbraněmi v rukou. Jde o příslušníky fašistické organizace Národní obec fašistická, které vede bývalý nadporučík československé armády Ladislav Kobsinek.
Jejich cíl je šokující: přepadnout Svatoplukova kasárna v Židenicích, odzbrojit nic netušící stráže, zmocnit se jednoho z největších zbrojních skladů na Moravě a strhnout na svou stranu tamní vojáky. Kobsinek věřil, že tento lokální přepad zažehne jiskru celostátního fašistického převratu a svrhne demokratickou vládu v Praze.
Pokus o puč však skončil dřív, než doopravdy začal. Vojenská hlídka u brány se nenechala zastrašit a službu konající důstojníci bleskově vyhlásili poplach. Na nádvoří kasáren se strhla divoká přestřelka. Neorganizovaný dav útočníků však nedokázal čelit vycvičeným vojenským pohotovostním oddílům a po necelých dvou hodinách byl chaos u konce. Na zemi zůstal ležet mrtvý útočník Jan Filipinský, desítky dalších byly zraněny nebo zatčeny. Kobsinek ještě té noci narychlo uprchl do Rumunska, kde byl však brzy dopaden a předán československým úřadům. Příběh o „židenickém puči“ se stal trvalou výstrahou křehkosti demokracie.
*Mrazivá paměť Malé Klajdovky: Internační tábor v roce 1945*
Když dnes procházíte kolem Malé Klajdovky na výlet na Bílou horu, často si možná říkáte, co to vlastně ta Malá Klajdovka je. Dříve na místě stávala přepřahací stanice pro koňské povozy s malou hospodou. Spolu s Velkou Klajdovkou patřili Klajdovi. Neví se, zda to bylo jeho jméno, nebo všeobecně vžitá přezdívka. Na místě Velké Klajdovky se zachoval hostinec, který byl přestavěn na dominantní hotel a restauraci. Malá Klajdovka poté sloužila jako nouzová dělnická kolonie pro zaměstnance cihelny. Malá Klajdovka má však ve svých základech vrytou kapitolu, o které se dlouhá desetiletí raději mlčelo.
Bezprostředně po skončení druhé světové války, v květnu 1945, se v Brně rozpoutala divoká vlna odplaty vůči německému obyvatelstvu. V areálu Malé Klajdovky byl narychlo zřízen sběrný a internační tábor, kam byly sváženy stovky brněnských Němců – od starců až po matky s dětmi – určených k nucenému odsunu za hranice.
Tábor se ocitl pod velením muže jménem Jan Kouřil a rychle se proměnil v místo hrůzy. Katastrofální hygienické podmínky, absence základní zdravotní péče, neustálé hladovění a brutální zacházení ze strany dozorců si vybraly krutou daň. Pro mnohé z vězněných se Malá Klajdovka stala konečnou stanicí ještě předtím, než stačili nastoupit na nucený pochod směrem k rakouským hranicím. Kouřil v táboře vězně mučil, obíral je o cennosti, byl známý svou brutalitou vůči ženám, mnohdy i těhotným. S oblibou vězňům vylamoval zlaté zuby a můstky, které si jako trofeje schovával. Jelikož i tohle už bylo na tehdejší poměry v poválečném Československu opravdu silné kafe, Kouřilovi hrozilo za své konání trestní stíhání. Jan Kouřil proto utekl za hranice do Německa, shodou okolností do oblasti, kde byly po odsunu umístěny oběti, které prošly táborem Malá Klajdovka. Vypráví se legenda, která říká, že Kouřila poznal zubař, který prošel internačním táborem na Malé Klajdovce. Kouřil mu nabídl k prodeji hrst zlatých zubů. Lékař si vše rychle spojil, Kouřila poznal a udal místním orgánům. Oficiální soudní spisy se však zmiňují pouze o skutečnosti, že byl Kouřil poznán svými oběťmi. Jan Kouřil byl v roce 1951 soudem v Karlsruhe odsouzen k patnácti letům vězení. Další Kouřilův osud není znám. Malá Klajdovka tak v sobě stále nese stín této poválečné tragédie.
*Rakety na Hádech: Přísně tajný strážce brněnského nebe*
V éře studené války se lesní masiv Hádů, táhnoucí se hned za horním okrajem dnešních Vinohrad, stal jednou z nejstřeženějších zón na jižní Moravě. Zatímco na sídlišti rostly první panely, v lesním katastru obce Mokrá-Horákov vyrůstala základna 5. protiletadlového raketového oddílu (spadajícího pod 76. protiletadlovou raketovou brigádu Brno).
Vojenský prostor byl neprodyšně uzavřen, oplocen ostnatým drátem a hlídán ozbrojenými hlídkami se psy. V lese vyrostla masivní betonová odpaliště, valy a podzemní kryty. Základna byla vyzbrojena sovětským raketovým systémem S-125 Něva. Úkol byl jediný: být v nepřetržité pohotovosti a v případě vojenského konfliktu okamžitě sestřelit jakýkoliv nepřátelský letoun, který by se pokusil napadnout brněnské zbrojovky nebo průmyslové zóny.
Po pádu železné oplatky a rozpadu Varšavské smlouvy ztrácela základna svůj význam, až byla v roce 1997 definitivně opuštěna. Les si vzal velkou část areálu zpět, avšak impozantní betonové struktury v krajině zůstaly. Dnes je toto místo volně přístupné a díky iniciativě nadšenců z projektu VZA Bunkr se postupně proměňuje v unikátní skanzen vojenské historie pod širým nebem.
*Dým nad kanickými lesy: Prosinec 1989 a pálení spisů StB*
Pouhých pár kilometrů přes hřeben Hádů, v hlubokých lesích u sousedních Kanic, vybudovalo Ministerstvo vnitra v 80. letech rozsáhlý, vysoce zabezpečený objekt. V době totality sloužil jako tajné výpočetní a technické středisko Krajské správy Sboru národní bezpečnosti.
To nejdramatičtější razítko na historii tohoto místa však otiskly události ze začátku prosince 1989. Zatímco v centru Brna probíhaly masové demonstrace a komunistický režim se hroutil, v kanickém objektu vládla panika. Příslušníci Státní bezpečnosti (StB) si uvědomili, že jejich tajné archivy plné udání, kompromitujících materiálů a seznamů tajných spolupracovníků se mohou dostat do rukou veřejnosti.
Do Kanic začaly z brněnské centrály StB v ulici Příční proudit náklaďáky naložené tunami dokumentů. V přilehlých lesích se rozhořely obří hranice. Studenti a zástupci Občanského fóra brzy zaznamenali podezřelý dým valící se z lesů nad Kanicemi a zalarmovali veřejnost. Než se podařilo akci zastavit, lehly popelem tisíce svazků a operativních spisů. Skandál kolem pálení dokumentů vedl k okamžitému odstoupení kompletního vedení jihomoravské StB. Dnes v tomto objektu paradoxně sídlí oficiální Archiv bezpečnostních složek, kde badatelé zkoumají to, co z řádění skartačních komisí zázrakem zůstalo zachováno.
*Zapomenutá kolébka: Pravěcí strážci z Horákovského hradiska*
Historie okolí Vinohrad se však nezačala psát až v divokém 20. století. Pokud se vydáte ještě dále po hřebeni směrem k Líšni, stanete na místě zvaném Horákovské hradisko.
Dnes jde o romantické místo s výhledem do líšeňského údolí, ale před více než 2 700 lety (v době bronzové a starší době železné) tu stála monumentální opevněná pevnost. Zdejší akropole byla správním, náboženským i obchodním centrem regionu a dala název celé pravěké archeologické kultuře – horákovské kultuře. Pravěcí obyvatelé z tohoto kopce kontrolovali strategické obchodní cesty vedoucí podél okraje Moravského krasu dlouho předtím, než na protějším kopci vyrostly prvotní konstrukce Židenic nebo samotného Brna.
Až se příště vydáte z Vinohrad na procházku směrem k Hádům, Akátkami dolů do Židenic, nebo na Bílou horu, vzpomeňte si na tyto příběhy. Sídliště Vinohrady totiž nestojí na zelené louce bez minulosti. Je obklopeno krajinou, ve které se odráží celé naše dějiny – od pravěkých válečníků přes prvorepublikové pučisty, poválečné zločince až po tajné operace studené války.
